Nevédské darshany
I Darshany, které se odklonily od Véd, se zabývaly třemi základními otázkami naší existence:
kdo jsme
proč trpíme
jak se utrpení zbavit
Patří sem veleznámý Buddhismus, asketický Jainismus a kontroverzní, hedonický Charvak.
Buddhismus
Buddhismus mi byl vždycky blízký, snad mi tedy odpustíte, když se o něm trochu rozepíšu.
Slýchávala jsem různé střípky. Je anti-církevní. Je zaměřený dovnitř, do své praxe a svého vlastního poznání. Je proti lpění. Je osvobozující. A tak dále a tak dále.
Srovnání s védskými Darshany pomohlo secvaknout střípky dohromady. Buddhismus od nich přejal spoustu myšlenek (jako např. koncept reinkarnace a karmy). V ledasčem se ale odlišil – např. v celkovém pochopení naší existence.
Védské filozofie všechny počítají s tím, že v nás existuje permanentní realita, něco neměnného, věčného – duše, božský princip, vědomí, Brahm, říkejme tomu jakkoli. Buddhismus naproti tomu pracuje s myšlenkou, že nic nemá svou vlastní, permanentní, nezávislou existenci. Všechno je pomíjivé a všechno je svou existencí závislé na něčem dalším.
Podle Buddhy v tomto životě trpíme, protože ignorujeme tuto pomíjivost. Protože se kvůli této ignoraci mentálně nalepíme na pomíjivé věci, na svoje tělo, na svoji práci, na svoje touhy, a protože toto nalepení nás pak nutí jednat a emocionálně reagovat na úspěchy a neúspěchy. Zacyklíme se tak v útrpném koloběhu radostí a strastí a nevíme, jak ven.
Buddha nabízí cestu, jak ven. Hlásá 4 vznešené pravdy. Ty říkají, že pokud se chceme osvobodit od utrpení, prvním krokem je poznat a přijmout pravdu, že utrpení existuje, pochopit jeho příčinu, zbavit se jí a potom nastoupit na harmonickou, ne-extrémní cestu k osvobození.
Zbavit se lpění. Pochopit, že vše je pomíjivé. Neviset ani na tom, co hodnotíme jako dobré, ani co hodnotíme jako špatné. Nedržet nic křečovitě v ruce. Otevřít dlaň a přijímat, co přichází.
Je dost zajímavé, že Vedanta (evolučně nejvyvinutější védská filozofie) a Buddhismusjsou si ve výsledku podivně blízké. Dle Vedanty je všechno naplněné permanentní existencí Brahm. Dle Buddhy je všechno prázdné od nezávislé existence, ale zároveň tedy plné existence závislé. Že by pánové Buddha a Shankar mluvili o tomtéž, jen používali jiná slova? Hm.
Jainismus
Jainismus je starší než Buddhismus. Sám Buddha různé techniky této filozofie zkoušel, když hledal cestu k osvícení. I Jainismus je mi svými myšlenkami blízký. Zakládá se totiž na 5 Yamách, jak je známe z Yogy, a to zejména na nenásilí (Ahimsa), upřímnosti (Satya) a nehromadění (Aparigraha).
Představte si někoho totálně skromného, upřímného a mírumilovného. Třeba Gándhího.
Co je tu dost fascinující, je uchopení konceptu Karmy. Jainismus jde totiž dost do hloubky, až by se dalo říct do extrému. Veškeré utrpení je prý způsobeno čistě a jenom naší Karmou. Podle Jainismu má duši absolutně všechno živé – nezapomíná ani na rostliny, hmyz, bakterie. Absolutně všechno, co během svého života děláme, abychom zaopatřili a ochránili svou tělesnou schránku (tzn. jídlo, bydlení, oblečení, kariéra atd), má proto nevyčíslitelný vliv na ostatní organismy (většinou fatální), a vytváří tak neustále špatnou Karmu a utrpení.
Odpovědí je dle Jainismu minimalismus a redukce. Absolutně ve všem, co člověk dělá. V jídle, v bydlení, v oblečení, v činnostech… Jainisté nic nevlastní, nic nestaví, nemají prakticky co na sebe, skoro nejedí. Nic nedělají. Hledají tím cestu pryč z cyklu Karmy. Osvobození od utrpení nastane pak ve stavu, kterému říkají „Jin“ (džin).
Pro někoho se to může zdát jako extrémistická, drsná askeze. I Buddha k tomu došel – že ani jeden extrém není vhodný.
Možná ale tahle filozofie nabízí docela zajímavou myšlenku pro dnešní svět – že bychom se měli snažit zmírnit osobní vliv na prostředí, na ostatní živé bytosti, na naši planetu.
Charvak
Když už se bavíme o extrémech, tohle dost pobaví.
Věděli jste, že v Indii existuje konzumní, přízemní, materialistická, „nespirituální“ filozofie? Jmenuje se Charvak a považuje se za legitimní filozofii. Trochu takový opak Jainismu. Teď uvidíte, že Indie je fakt holistická. Když existuje jeden extrém, musí ho přece zákonitě doplnit ten druhý.
Charvak hlásá, že neexistuje nic než materiálno – naše tělo, naše smyslové vnímání. Kdo se honí za ultimátní realitou, meditací nebo kdo vede asketický život, podle Charvaka jen ztrácí čas, trápí svoje tělo a nemůže být šťastný.
Odpovědí na utrpení je podle Charvaka dobré jídlo, pití a láska (chápejme tělesná). Chceš být šťastný? Dobře se najez, napij, ožeň a užívej si!
Krásné je, že spousta lidí tuhle filozofii žije, ale třeba cítí nějaký vnitřní konflikt. Charvak ohledně toho byl naprosto upřímný, prožil se svou filozofií kompletní spojení, Yogu.
Čas ale prověřil, že tahle filozofie má svoje mouchy – modernější zastánci přidali upozornění, že vše je potřeba dělat s mírou a hlídat si zdraví. Poněvadž Charvak je fajn na dobré časy, když všechno vychází, ale už vám moc nepomůže, když si kvůli takovému lifestylu rozhodíte zdraví a nemůžete dál sytit svoji touhu po štěstí jídlem, pitím a sexem.
Existují chvíle, kdy materiálno nestačí nebo ani nemůže pomoci. Vedanta říká, že i tahle filozofie má místo v našem životě, ale nakonec musí být překonána. Musíme si uvědomit, že je v nás víc, než jen toto tělo.